Abecední rejstřík: kolo…

Hesla 1 - 30 z 75 nalezených

  • kolo

    kolo, 1. fyz. jeden z nejst. vynálezů; k. na hřídeli, jednoduchý stroj ke zvedání břemen vynaložením…

  • koloběh kapitálu

    koloběh kapitálu, pohyb kapitálu ve sféře výr. a oběhu, který zajišťuje výr. nadhodnoty a reprodukci kapitálu.…

  • koloběh látek v přírodě

    koloběh látek v přírodě, biogeochemický cyklus - sled cyklicky na sebe navazujících přeměn látek a energií, který…

  • koloběh vody

    viz oběh vody

  • kolobom

    kolobom [řec.], coloboma - vrozená vada vznikající poruchou uzávěru embryonální oční štěrbiny, vyskytující…

  • Koloděje

    Koloděje, městská část Prahy 9, připojena 1974.

  • kolódium

    kolódium [-dy-, řec.], roztok nízkonitrované celulózy ve směsi ethylalkoholu a etheru. Používá se např. ve výr.…

  • Kolofón město

    Kolofón, starověké maloas. iónské m. poblíž Efesu, proslulé vývozem pryskyřice (lat. colophonium, kalafuna). Gýgés…

  • kolofon odborně

    kolofon [řec.], u knižních rukopisů a nejstarších tištěných knih bez titulního listu závěrečná část textu obsahující…

  • kolohnát

    kolohnát, expr. hromotluk, doslova člověk s velkými hnátami, tj. velký.

  • kolohřivec

    kolohřivec, starší ozn. kosa horského, Turdus torquatus .

  • koloid

    koloid [řec.], látka tvořící v prostředí, v němž je rozptýlena (dispergována), koloidní, tj. mikroheterogenní…

  • koloidní chemie

    koloidní chemie, část fyz. chemie zabývající se studiem vlastností koloidních systémů.

  • koloidní jíl

    koloidní jíl, frakce půdních koloidních částic. Hl. složku minerálního podílu k. j. tvoří jílové minerály,…

  • koloidní mlýn

    koloidní mlýn, někdy též mikromlýn zařízení na rozmělňování na nejjemnější zrno (koloidní částice) vzájemným…

  • kolokace

    kolokace [lat.], jaz. dvojice nebo více slov, samostatných lexikálních jed. obvykle spojovaných (tuhá zima).…

  • kolokázie

    kolokázie [řec.], Colocasia - rod jednoděložných rostlin z čeledi áronovitých. Známo asi 7 druhů, pův. z…

  • Kolokol

    Kolokol [rus. zvon], první rus. rev. časopis; vydáván A. I. Gercenem a N. P. Ogarjovem v zahr., 1857-65 v Londýně, 1865-67…

  • Kolokotronis

    Kolokotronis [-nys] Theodoros, 16. 4. 1770 - 16. 2. 1843, řecký představitel nár. osvob. hnutí 1821-29. Velitel…

  • kolokvialismus

    kolokvialismus [-liz-, lat.], jaz. hovorový výraz. Odtud kolokviální a kolokviálně. Též kolokvijní a kolokvijně.…

  • kolokvinta

    kolokvinta [řec.], Citrullus colocynthis dvouděložná rostlina z čeledi tykvovitých, pův. z trop. Afriky. Listy…

  • kolokvium

    kolokvium [lat.] 1. rozmluva, rozhovor; 2. dílčí vysokoškolská zkouška, obyčejně z látky přednesené…

  • Koloman I.

    Koloman I., Kálmán I. - asi 1068 až 3. 2. 1116, uh. král od 1095; 1102 přijat chorv. šlechtou za krále a korunován…

  • Kolombangarský záliv

    Kolombangarský záliv, na ostrově Kolombangaru v Melanésii, u kterého za 2.světové války došlo 5.-6. 3. 1943 a 12.-13.…

  • kolombína

    kolombína [it.], ženská postava z it. commedie dell,arte; bystrá služka, dcera Pantalonova či milenka harlekýnova. Charakterem…

  • Kolomenskoje

    Kolomenskoje, obec na jv. okraji Moskvy, od 1960 součást města. - Připomínáno od 14.st., v 15.-17.st. rezidence rus.…

  • kolomyjka

    kolomyjka 1. ukr. lid. taneční píseň s kuplety, zpravidla veselého obsahu; 2. ukr. lid. tanec ve dvoučtvrtečním…

  • kolon v architektuře

    kolon [fr.], arch. sloupořadím otevřený prostor sloužící obvykle komunikaci; v arch. eg. chrámový ochoz, v…

  • kólon v literatuře

    kólon [řec., množné číslo kóla] a) v rytmizované próze část delší věty nebo periody, nazývaná podle počtu…

  • kolona obecně

    kolona [fr.] 1. spořádaný zástup, řada, útvar; 2. voj. část pochodového proudu voj. jednotek…