Abecední rejstřík: a…
Hesla 151 - 180 z 5683 nalezených
Aberdeen město
Aberdeen [ebrdýn], přístavní m. ve Velké Británii ve Skotsku mezi ústím Don a Dee do Sev. moře; 188 300 obyv. (2002)…
Aberdeen titul
Aberdeen [ebrdýn], hraběcí (od 1682) titul jedné z větví skotského rodu Gordon, od 1915 markýzové z Aberdeenu a Temairu;…
aberdeen-anguský skot
aberdeen-anguský skot [ebrdýn], masné plemeno skotu pocházející ze Skotska, rozšířené ve Velké Britanii, Irsku a…
Aberg
Aberg [óberj] Nils, 24. 7. 1888-28. 2. 1957, švédský archeolog; profesor univerzity ve Stockholmu. Zabýval se mj.…
aberratio
viz aberace
Abersee
Abersee [á-zé], Sankt-Wolfgang-See alpské ledovcové jezero v Rakousku; 539 m…
Abert
Abert [á-] Hermann, 25. 3. 1871 až 13. 8. 1927, německý hudební vědec; prof. univ. v Halle, Lipsku a Berlíně.…
Abertamy
Abertamy, h. obec v Karlovarském kr., okr. Karlovy Vary; 850 m n.m., 1 140 obyv. (2001). Tradiční prům. rukavičkářský.…
Abetz
Abetz [ábec] Otto, 26. 3. 1903-5. 5. 1958 (autonehoda), německý nacistický diplomat; od 1935 činný v Paříži,…
Abha
Abha, m. v jz. Saúdské Arábii, středisko emirátu Asír, 2 200 m n.m.; 30 200 obyv. (1976). Letiště.
Abhidhammapitaka
Abhidhammapitaka [Koš vyššího učení], třetí část buddhistického pálijského kánonu; souhrn scholastických textů,…
Abchazové
Abchazové, vl. jm. Apsua - národ zejm. v Abchazské rep. v RF a v Turecku. Jako národnost se zformovali v 8.-9. st. sloučením…
abchazská literatura
abchazská literatura se do konce 19. st. rozvíjela především v ústní podobě, jež preferovala především bás. žánry…
Abibaal
Abibaal [-bál], vůdce hebrejských kmenů z období vzniku král. v 10. st. př.n.l.; velitel vojenské družiny krále Davida.…
Abidjan
Abidjan [-džan], Abidžan - hl.m. Pobřeží slonoviny u Guinejského zálivu : 685 000 obyv. (1976). Polit. a hosp. středisko…
abietová kyselina
abietová kyselina, C20H30O2, diterpenická monokarboxylová kys.; ozn. odvozeno od lat.…
Abicht
Abicht Henryk, 1835 - červen 1863, pol. revolucionář, demokrat; 1857-62 v emigraci v Londýně, spoluprac. Gercenův.…
Abildgaard
Abildgaard [abilgórd] Nicolai Abraham, 1743-4. 6. 1809, dánský klasicistní malíř; autor monumentálních maleb…
Abimelech
Abimelech, asi 18.st. př.n.l., vládce Geraru ve starověké Palestině v době jejího osidlování polonomádskými kmeny;…
abiogeneze
abiogeneze [řec.], teorie o vzniku živých organismů z látek neživé přírody; někdy též v užším smyslu vytvoření…
abiotické faktory
abiotické faktory [-ty-, řec., lat.], činitelé neživé (anorg.) přírody, působící na živé organismy; složka jejich…
abiózy
abiózy [řec.], choroby rostlin vyvolané vnějšími vlivy (klimatickými, půdními, intoxikacemi, poraněním), kterým…
Abiponi
Abiponi, vl. jm. Abipón - vymizelý indiánský kmen z argentinské části Gran Chaka. Byli lovci a sběrači, od 17. st.…
Abisko
Abisko [á-kó], nár. park v sev. Švédsku nad 68° sev.zeměpisné šířky v nadmořské výšce od 342 m do 1 174 m, vyhlášený…
Abišer
Abišer [ebi-] Alžappar, *15. 9. 1907, kazašský sov. prozaik a dramatik. Tematicky čerpá většinou z hornického…
abiturient
abiturient [lat.] student střední školy krátce před a po maturitní zkoušce. Odtud příd. jm. abiturienský apod.
abjurace
abjurace [lat.], veř. zřeknutí se nějakého učení, víry nebo odchylných názorů; právo křivá přísaha.
Abkajk
Abkajk, Bukajk - m. v sv. Saúdské Arábii v Nadždu; 15 000 obyv. (1971). Průmysl těžební (ropa).
ablace
ablace [lat.] 1. astr. vypařování meteorického tělesa a strhávání kapiček z jeho roztaveného povrchu;…
ablaktace
ablaktace [lat.], zeměd. a) přikájeni, způsob odstavení mláďat savců. Mláďata přecházeji od výživy mateřským…
