Abecední rejstřík: h…
Hesla 1891 - 1920 z 4288 nalezených
hirsutismus
hirsutismus [-zutyz-, lat.], mužský typ ochlupení u ženy. Příčinou idiopatického h. bývá zvýšená tvorba androgenů…
Hirszfeld
Hirszfeld [-ršf-] Ludwik, 5. 8. 1884 až 7. 3. 1954, pol. lékař, mikrobiolog, sérolog a imunolog; prof. univ. ve…
Hiršl
Hiršl Karel, 27. 12. 1922 - 2. 5. 1945. č. student; 1943- 44 hl. představitel a ideolog protinacist. odbojové organizace…
hirudin
hirudin [-dýn, lat.], vysokomolek. bílkovina izolovaná z pijavky lékařské, Hirudo medicinalis; má antikoagulační…
His
His, symbol pro histidin.
Hispania
Hispania [-pány-], Hispánie - ve starověku označení Pyrenejského poloostrova. Římané ji získali po bojích s Kartágem…
Hispaniola
Hispaniola [ispanjo-, špan.< lat.], st. ozn. pro Haiti.
hispanistika
hispanistika [-nysty-, lat.], věda o jaz., liter. a kult. Španělska; v širším smyslu i Portugalska a Lat. Ameriky.
Hispar
Hispar, ledovec v Pákistánu v Karakorumu v h. skupině Hispar Mustagh; 326 km2, splaz dlouhý 62 km.
Histadrut
Histadrut, izraelská reformistická odborová organizace pod vlivem sociálně dem. strany Mapai. Vede rozsáhlou podnikatelskou…
histamin
histamin [histamín, řec.], 2-(4-imidazolyl)ethylamin, silná org. zásada. Má význ. úlohu ve fyziol. jako mediátor některých…
Histiaios
Histiaios [-tyajos], †493 př.n.l., tyran v Mílétu pod perskou nadvládou, později poradce krále Dareia l. v Súzách.…
histidin
histidin [-tydýn, řec.], His- 2-amino3-(4-imidazolyl)propanová kyselina. Chemicky je vázána v bílkovinách.
histiocyt
histiocyt [-ty-, řec.], druh tzv. bloudivých vazivových buněk, vyskytujících se v řídkém pojivu. Jsou oválného či…
histo-
histo- [řec.], první část složených cizích slov znamenajicí tkáň, tkáňový (histologie).
histogén
histogén [řec.]. meristema histogenum - prvotní meristém rostlin, z něhož vzniká dermatogén, periblém a pleróm.…
histogeneze
histogeneze [řec.], biol. a) v průběhu vývoje jedince proces diferenciace embryonálních tkání v tkáně definitivní;…
histografie
histografie [řec.], metoda zobrazení výsledků měření nebo vyšetření. Studovaný jev se třídí podle stanovených…
histogram
histogram [řec.], mat. statist. sloupkový diagram sestavený z obdélníků, jejichž základny jsou intervaly…
histochemie
histochemie [řec.], nauka o chem. složení jednotlivých tkání rostlin, živočichů a člověka i o chem. procesech v…
histokompatibilitní antigeny
histokompatibilitní antigeny [-ty- -ty-], transplantační antigeny - glykoproteiny strukturou podobné imunoglobulinům;…
histologie
histologie [řec.], studium stavby tkání těl organismů i člověka. Dělí se na cytologii (nauka o buňce); vlastní h.…
histomoniáza krůt
histomoniáza krůt [-ny-, řec.], enterohepatitida - protozoární onemocnění postihující zejm. krůťata, působené…
histon
histon [řec.], jednoduchá, bazická globulární bílkovina s vysokým obsahem argininu a lysinu; zákl. složka chromatinové…
histopatologie
histopatologie [řec.], vědní disciplína, součást patologie zabývající se posuzováním patol. stavů. Používá histologické…
Histoplasma
Histoplasma [-zma, řec.], rod hub z třídy Ascomycetes, řazených dříve do čeledi Histoplasmataceae. Vyskytují…
Historia Augusta
Historia Augusta [lat., Dějiny císařů], soubor životopisů řím. císařů od Hadriana po Numeriana (117-284). Byla sepsána…
historia magistra vitae
historia magistra vitae [víté, lat.], dějiny jsou učitelkou života (Cicero, De oratore - O řečníku).
historická archeologie
historická archeologie, nesprávný termín používaný k označení středověké archeologie.
historická geografie
historická geografie, mezní disciplína historie a geografie, která zkoumá vývoj lidské spol. v geografických podmínkách…
