Oborový rejstřík:

Hesla 2941 - 2970 z 95934 nalezených

  • Anasazi

    Anasazi [indiánské jaz.], ozn. několika kultur rozvíjejících se od 2.st. př.n.l. do 19.st. na JZ USA (již. Utah, sev.…

  • Anastasios I.

    Anastasios I. [-tázi-], 428 až 430-9. či 10. 7. 518, byz. císař od 491; daňovou reformou posílil státní finance, podporoval…

  • Anastasios II.

    Anastasios II. [-tázi-], †720 nebo 721, vl.jm. Artemios, byz. císař 713-715; pův. písař císaře Filippika. Chtěl…

  • Anastasius

    Anastasius [-tázi-], 10.-l l.st., č. a uh. církevní hodnostář; opat břevnovského kláštera a kláštera v Pannonhalmu,…

  • anastigmat

    anastigmat [-ty-, řec.], objektiv konstruovaný tak, aby vyrovnával astigmatismus a zklenutí pole; zpravidla dvě od sebe…

  • anastomóza

    anastomóza [řec.], anastomosis - a) anat. přirozená spojka mezi dvěma cévami; b) chirurgie umělé…

  • anastrofa

    anastrofa [řec.], stylistický prostředek inverze dvouslovného či dvoučlenného typu (lyry zvuk). Jako poetismus je užívána,…

  • anastylóza

    anastylóza [řec.], metoda obnovy arch. památek, forma restituce objektu do pův. stavu ze zachovaných částí a článků.…

  • Anat

    Anat, ženský protějšek boha Baala v ugaritských mýtech (Kanaán), jejichž jádrem je kult plodnosti. Od 17.st. př.n.l.…

  • anatas

    anatas [řec.], modročerný, černý nebo žlutavě hnědý, démantově nebo kovově lesklý čtverečný nerost, oxid titaničitý;…

  • anatexe

    anatexe [řec.], proces, kdy se hornina v hlubokých částech zemské kůry dostává do podmínek tak vysoké teploty, že…

  • anathema sit

    anathema sit [řec., lat.], budiž proklet; kat. exkomunikační formule (podle listu apoštola Pavla Korinťanům).

  • Anatólie

    Anatólie, turecky Anadolu - ozn. užívané od starověku pro Malou Asii, zvl. pak její sz. část; od 20. let 20.st. (oficiálně…

  • Anatolská plošina

    Anatolská plošina, turecky Anadolu Ajanst - vnitrozemní část Malé Asie v Turecku mezi Taurusem a Pontským pohořím;…

  • anatolské

    anatolské jazyky, též ozn. lúvijsko-chetitské jaz.; zvl. indoevr. větev vymřelých jaz. v Malé Asii: chetitština (klínopisná,…

  • anatomické názvosloví

    viz nomina anatomica

  • anatomie

    anatomie [řec.] 1. zool. a lék. nauka o stavbě živoč. a lidského těla, poloze a stavbě jeho částí…

  • Anatosaurus

    Anatosaurus [lat.< řec.], ptakopánvý dinosaur s plochým kachním zobákem, až 10 m dlouhý. V tlamě měl až 700 zubů,…

  • anatoxin

    anatoxin [-ksín, řec.], bakteriální produkt; toxin zbavený toxicity, schopný vyvolávat za určitých podmínek, např.…

  • Anau

    Anau, obec v Turkménii nedaleko Ašchabadu. - Archeol. eneolitická kult. z 5.tis. př.n.l. - 4.st. př.n.l. Odkryty např.…

  • Anaximandros

    Anaximandros z Mílétu, asi 610-546 př. n. l., starořec. filozof; živelný materialista a dialektik; žák Thaléta z Mílétu…

  • Anaximenés

    Anaximenés z Mílétu, asi 588-528 až 525 př.n.l., starořec. filozof z mílétské školy; žák Anaximandrův. Za arché…

  • Anbar

    Anbar, al-Anbar - guvernorát v záp. Iráku; 83 740 km2, 466 000 obyv. (1977), adm. středisko Ramadí.

  • Ancash

    Ancash [-k-], dpt. v záp. Peru u Tichého oceánu; 36 308 km2, 726 700 obyvatel (1972), administrativní středisko…

  • ancienita

    ancienita [-ny-, fr.], 1. pořadí podle služebního stáří, užívá se jako právo na přidělování míst. 2.

  • ancikrist

    viz Antikrist

  • Ancillon

    Ancillon [ansijon], fr. hugenotský šlechtický rod, který po zrušení ediktu nantského emigroval do Berlína (viz…

  • Ancón

    Ancón [-kon], údolí ve stř. části peruánského pobřeží; archeol. lokalita s pohřebištěm z předinckého období…

  • Ancona

    Ancona [-kó-], provinční a přístavní m. ve stř. Itálii v Marche u Jaderského moře; 101 000 obyv. (2004) srov. 108…

  • Ancus Marcius

    Ancus Marcius [-kus], jeden ze sedmi legendárních řím. králů; podle tradice čtvrtý v pořadí.