Abecední rejstřík: auto…

Hesla 1 - 30 z 116 nalezených

  • auto

    auto [špan.], 1. v počátcích špan. div. jednoakt. hra náb. i světského obsahu. Vývoj a. probíhal od jednoduché…

  • auto-

    auto- [autos, sám], předpona s významem a) samo-, sebe-, své-, vlastní (autokrat, atonomie, autobiografie, autoportrét);…

  • autoanalýza

    autoanalýza [řec.], psychol. soubor technik a postupů, jimiž se člověk snaží pochopit seba sama, porozumět…

  • autobiografie

    autobiografie [řec.], vlastní životopis; písemné vylíčení vl. života autorova, popř. některých jeho úseků. A.…

  • autoblok

    autoblok [řec. + fr.], automatický blok - zabezpečovací zařízení na železnicích.

  • autobus

    autobus [řec. + lat.], silniční motorové vozidlo s uzavřenou karosérií pro dop. více než devíti sedících osob,…

  • autodafé

    autodafé [port.], vyhlášení a provedení rozsudku smrti, zpravidla upálením, podle rozhodnutí soudního tribunálu nadkacíři,…

  • autodidakt

    autodidakt [-dy-, řec.], samouk; ten, kdo získal vědomosti a dovednosti sebevzděláním.

  • autodrom

    autodrom [řec.] a) speciální dráha pro automobilové závody; b) cvičiště s přírodními a umělými překážkami…

  • autoemise

    autoemise [-se, řec. + lat.], uvolňování elektronů z pevné látky do vakua nebo plynů v intenzívním el. poli V.t.…

  • autoerotika

    autoerotika, sexuální, erotické uspokojování sebe sama. Masturbace, onanie. I v dnešní době často zatracovaná sexuální…

  • autoerotismus

    autoerotismus [-tyz-, řec.] a) pův. láska k vlastní osobě; b) nyní ozn. pro různé formy uspokojování sexuálního…

  • autofázování

    viz samočinné fázování urychlovače

  • autofonie

    autofonie [-ny-, řec.], autophonia - zesílené vnímání vlastní řeči; postižená osoba mluví tišeji, než…

  • autofretáž

    autofretáž [řec. + fr.], technol. postup, při němž se vytváří za studena plastická deformace v určitých objemech…

  • autogamie

    autogamie [řec.] 1. biol. samooplodnění - oplození samičích gamet samčími gametami téhož oboupohlavného…

  • autogen

    autogen [řec.], st. název pro zařízení k autogennímu svařování, tj. pro svařování plamenem.

  • autogeneze

    autogeneze [řec.], samovznik, samozrození; výraz ideal. tendencí v biol. teoriích, zdůrazňující v hist. vývoji organismů…

  • autogenní trénink

    autogenní trénink, soubor technik koncentrace a relaxace. Reguluje svalové napětí nejprve u svallstva kosterního, které…

  • autogonie

    viz abiogeneze

  • autograf

    autograf [řec.] 1. původní, vlastní rukopis, dílo napsané vlastní rukou, někdy jen vlastnoruční podpis autora…

  • autografie

    autografie [řec.], um. graf. tech. tisku z plochy, modifikace litografie; kresba provedená na papíře litografickou tuší,…

  • autogram

    autogram [řec.], vlastnoruční podpis autora, autograf.

  • autogyra

    viz vírník

  • autochorie

    autochorie [řec.], aktivní způsob rozši.řování rostlin prostřednictvím vlastních mechanismů přepravy nebo rozrůstáním…

  • Autochrome Lumière

    Autochrome Lumière [-chrom limjér], jeden z prvních prům. využívaných systémů barevné fot., využívající směsi…

  • autochton

    autochton [řec.], horninové těleso, které zůstalo na místě svého pův. výskytu (vzniku). Pojmu a. se používá hl.…

  • autochtoni

    autochtoni [řec.], obyv. pocházející z oblasti svého nynějšího pobytu; opak jsou alochtoni.

  • autochtonismus

    autochtonismus [-nyz-, řec.], teorie předpokládající hist. vývoj národů, etnik atd. od počátku až do souč. na stále…

  • autochtonní

    autochtonní [řec.] 1. geol. původní; vyskytující se, uložený v místech svého původního původu nebo…