Abecední rejstřík: izo…

Hesla 31 - 60 z 107 nalezených

  • izogram

    izogram, diagram, který využívá k znázornění prostorového, časového nebo věcného (variačního) rozložení intenzit…

  • izohalobata

    izohalobata [řec.], spojnice míst se stejnou slaností mořské vody.

  • izohélie

    izohélie, čára spojující na mapě místa stejného trvání slunečního svitu během určité doby.

  • izohyeta

    izohyeta [řec.], čára spojující na mapě místa se stejnou vydatností srážek spadlých za určité časové období.…

  • izohypsa

    izohypsa [řec.], čára spojující místa se stejnou výškou; v met. se používá k znázornění výšek izobarických…

  • izochasma

    izochasma [-zma, řec.], čára spojující na mapě místa se stejným výskytem polárních září za jeden rok.

  • izochora

    izochora [řec.], křivka závislosti dvou stavových veličin při izochorickém ději. V.t. izochorický děj

  • izochorický děj

    izochorický děj, termodynamický děj probíhající při stálém objemu. V.t. izochora.

  • izochromáta

    izochromáta a) křivka spojující místa stejné barvy (vlnové délky); b) v nauce o pružnosti a pevnosti křivka stejného…

  • izochromozóm

    izochromozóm, genetika chromozóm, který má obě ramena strukturně i genet. stejná (identická). Vzniká příčným…

  • izochrona

    izochrona [řec.] 1. dop. v širším smyslu čára spojující místa se stejnou jízdní dobou od určitého…

  • izochronismus

    izochronismus [-nyz-], stejnodobost, fyz. jev vlnových dějů, v podstatě nezávislost periodického děje (periodičnosti…

  • izochronní

    izochronní, stejně trvající, stejnodobý; ve stejné době existující, současný.

  • izoimunizace

    izoimunizace [-o-i-ny-], proces, který vzniká opakovaným přenosem buněk, popř. tkáni nebo i rozpustných bílkovinných…

  • izokandela

    izokandela, křivka na povrchu myšlené koule, v jejímž středu je světelný zdroj; i. je tvořena množinou bodů odpovídajících…

  • izokefalie

    izokefalie [řec.], mal. a soch. zobrazení postav ve stejné velikosti bez ohledu na prostorové a významové…

  • izoklina

    izoklina [řec.] 1. mech. čára spojující body napjatého tělesa (při rovinné napjatosti), v nichž hl.…

  • izoklinála

    izoklinála [řec.], stejnoklonná vrása druh vrásy, jejíž všechna tři ramena jsou rovnoběžná. Podle polohy osní…

  • izokosma

    izokosma, čára spojující na mapě místa se stejnou intenzitou kosm. záření.

  • izokřivka

    viz izočára

  • izolace buněčných složek

    izolace buněčných složek, metoda studia buňky; spočívá v homogenizaci buňky a oddělení jejích jednotlivých částí…

  • izolace obecně

    izolace [fr.< it.] osamocení, odloučení, oddělení od ostatních nebo od něčeho, zamezení pronikání; opatření zamezující…

  • izolace proti hluku

    viz zvuková izolace

  • izolace proti vodě

    viz vodotěsná izolace

  • izolace sociální

    izolace sociální, absence kontaktů s lidmi, zejm. těch, kterým individuum připisuje sociální význam, např. s členy…

  • izolační povlak asfaltový

    izolační povlak asfaltový, vložka pro povlakovou střešní krytinu a vodotěsnou izolaci stav. konstrukcí (hl. pozemních…

  • izolační typ jazyka

    izolační typ jazyka, typ jazyka charakterizovaný neměnnou podobou jmen (nedostatek skloňování) a s tím souvisící…

  • izolant

    izolant, el. nevodič, každá látka o velmi malé el. vodivosti, resp. o velmi vysokém odporu. Nejlepší i. je vakuum.

  • izolární vrstva

    izolární vrstva, antihalační vrstva vrstva vhodně zbarvené želatiny, nanášená na zadní stranu podkladu fot. citlivé…

  • izolátor

    izolátor 1. fyz . látka s nepatrnou vodivostí určitého typu, např. el. (el. i.), tepelnou (tepelný i.), akustickou…