Abecední rejstřík: apo…

Hesla 31 - 60 z 71 nalezených

  • Apollodóros kronikář

    Apollodóros z Athén, asi 180-120 až 110 př.n.l., řec. gramatik a kronikář; napsal mj. spis Peri theón (O bozích),…

  • Apollodóros malíř

    Apollodóros z Athén, řec. malíř činný koncem 5.st. př.n.l. (obrazy s mytol. tematikou). Podle lit. zpráv používal…

  • Apollodóros stavitel

    Apollodóros z Damašku, řec. stavitel a učenec, činný na počátku 2. století v Římě. Učastnil se tažení císaře…

  • Apollón

    Apollón, řec. bůh věšteb a umění, v mýtu syn Dia a Léty (Létó). Do Řecka pronikl jeho kult asi z Malé Asie. Byl…

  • Apollónia

    Apollónia [-ny-], dnes Pojani v Albánii - jedno z ant. m. nazvaných podle Apollóna. Zal. v 6.st. př.n.l. Korinťany na…

  • Apollónios filozof

    Apollónios [-ny-] z Tyany, začátek l.st. až mezi 96-98, ideal. filozof a mystik; byl pokládán podobně jako Kristus za…

  • Apollónios matematik

    Apollónios [-ny-] z Pergy, 2.pol. 3.st. př.n.l. - zač. 2.st. př.n.l., řec. matematik. Z jeho díla se zachovaly dvě práce,…

  • Apollónios Rhodský

    Apollónios Rhodský [-ny-], 3.st. př.n.l., řec. učenec; správce alexandrijské knihovny. Vedle básní o původu měst…

  • Apollóniova kružnice

    Apollóniova kružnice [-ny-], množina bodů, které mají konstantní kladný poměr vzdáleností od dvou pevných bodů.…

  • Apollóniova úloha

    Apollóniova úloha [-ny-], úloha sestrojit ke třem daným kružnicím všechny (obecně osm) kružnice, které se tří…

  • apologetika

    apologetika [-ty-, řec.], více či méně zveličená a zaujatá obhajoba něčeho nebo někoho. Pův. označení spisů…

  • apologie

    apologie, [řec.] 1. obhajoba, obrana; učení a umění klást otázky a odpovídat; teoretické ospravedlňování…

  • apomixie

    apomixie [řec.], apomixis - způsob rozmnožování rostlin, při kterém se zárodek vyvíjí z pohlavní nebo jiné…

  • apomorfie

    apomorfie [řec.], biol. vlastnost (znak) potomka, která neexistovala u předka a vznikla jedinečnou (unikátní)…

  • apomorfin

    viz aporfiny

  • Apop

    Apop [řec. Apópis], eg. mytol. démon v podobě obrovského hada; nepřítel boha slunce Réa (původce přítmí,…

  • apoplast

    apoplast [řec.] a) fyziol. část rostl. pletiva, do níž roztok proniká volně, aniž překonává biol. bariéru (membránu),…

  • apoplexie

    apoplexie [řec.], ictus apoplecticus cerebri, st. označení mrtvice mozková náhlá porucha krevního oběhu v určité…

  • apoplexie meruněk

    viz mrtvice meruněk

  • aporetika

    viz aporie

  • aporfiny

    aporfiny [-fí-, řec.], alkaloidy vznikající metabolismem fenylalaninu. Nejznámější je a. vznikající z morfinu.

  • aporie

    aporie [řec.], obtížný nebo neřešitelný problém obvykle z oblasti log. nebo mat., dnes nazývaný paradox nebo antinomie;…

  • aporotická rozpouštědla

    aporotická rozpouštědla [řec.], chem. látky, které nemohou předávat protony ani jimi tvořit výrazné vodíkové…

  • aport

    aport [fr.], 1. přínos; ekon. všechny majetkové hodnoty (stroje, nemovitosti, práva ap.) kromě peněz,…

  • aposiopese

    aposiopese [-zijopéze, řec.], neukončená výpověď, graf. označovaná zpravidla třemi tečkami. Castá v moderní poezii…

  • apostata

    apostata [řec.], odpadlík od církve nebo víry. V.t. apostaze.

  • apostaze

    apostaze [řec.], odpadlictví od víry. V.t. apostata.

  • Apostel

    Apostel [-tl] Hans Erich, 22.1. 1901 - 30.11. 1972, rak. skladatel; ovlivněn představiteli druhé vídeňské školy…

  • apostila

    apostila, též apostilla - doložka připojená k oficiální listině či dokumentu, která potvrzuje a ověřuje podpis…

  • apostilb

    apostilb, dříve používaná jednotka jasu; 1 a. = 0.318 31 cd/m2.