Abecední rejstřík: ep…
Hesla 31 - 60 z 151 nalezených
Epidermophyton
Epidermophyton [-fi-, řec.], rod anamorfních hub (plísní) řazených do skupiny dermatofyt. Jediný dosud známý druh,…
epidiaskop
epidiaskop [-dy-, řec.], přístroj k promítání diapozitivů i neprůhledných předloh osvětlených dopadajícím světlem.…
epididymitida
epididymitida [-dy-tý-, řec.], epididymitis - zánětlivé onemocnění nadvarlete různé etiologie.
epidot
epidot, pistacit - zelený až zelenočerný jednoklonný horninotvorný nerost, zásaditý křemičitan vápenato-hlinito-železitý;…
epidurální hematom
epidurální hematom, haematoma epidurale - krvácení nad tvrdou plenu mozkovou, nejčastěji při zlomenině lbi.…
epifanie
epifanie [-ny-, řec. epifaneia, zjevení], víra ve zjevování bohů či v projevení boží síly, typická pro řec. náb.,…
epifarynx
viz epipharynx
epifauna
epifauna [řec. + lat.], vodní živočichové žijící přisedle na rostlinách, kamenech a jiných předmětech na dně…
epifenomén
epifenomén [řec.], filoz. průvodní jev nějaké věci či procesu; jeho přítomnost nebo nepřítomnost danou věc…
epifráze
epifráze [řec.], stylistická figura, při které se k větě zdánlivě ukončené přidávají další části (slova,…
epifyton
epifyton [řec.], společenstvo organismů žijících přisedle na rostlinách.
epifyty
epifyty [řec.], přisedavé rostliny - životní forma rostlin povrchově uchycených na kmeni, větvích nebo listech jiných…
epifýza
epifýza [řec.], corpus pineale, šišinka - stopkatá vychlípenina stropu mezimozku obratlovců. U rybovitých obratlovců,…
epigamní chování
epigamní chování [řec.], zvl. typ chování živočichů s výraznými projevy, které jsou v přímém vztahu k rozmnožování;…
epigenetické ložisko
epigenetické ložisko [-ty-], ložisko vzniklé po vytvoření horniny, v níž je uloženo, např. žilná ložiska. V.t.…
epigenetické údolí
epigenetické údolí, typ údolí, které zachovává ve složité vrásové a zlomové struktuře stejný směr, jaký mělo…
epigeneze
epigeneze [řec.] vznik údolí z pův. rovného povrchu (se systémem údolí), který přikrývá zlomově vrásný složitý…
epigeon
epigeon [řec.], soubor organismů žijících ve vrchní vrstvě půdy nebo na povrchu půdy; někdy se do e. zahrnují všechny…
epiglottis
epiglottis [-tys, řec.], příklopka hrtanová - sliznicí krytá elastická chrupavka ve tvaru lžíce, která při polknutí…
epigon
epigon [řec.], ve starověku označení pro pokračovatele v díle předků; dnes napodobitel významného tvůrce v umění…
epigraf
epigraf [řec.], nápis; nadpis, heslo.
epigrafika
epigrafika [řec.], jedna z pomocných věd hist., zabývající se nápisy rytými nebo tesanými (do kovu, kamene).
epigram
epigram [řec.], krátká reflexívní, didaktická, v novověké liter. častěji sat. báseň, lapidárně vyslovující…
Epihippus
Epihippus [řec.], vymřelý svrchnoeocenní potomek prvotních koníků. Na přední noze měl 4 prsty. Pokročil však ve…
Epicharmos
Epicharmos, asi pol. 6.st. - asi 460 př.n.l., řec. dramatik ze sicilské Megary; pravděpodobně pobýval na panovnickém…
epicheirema
epicheirema [řec.], log. schéma úsudku tradiční log. složené ze sylogismů tak, že závěry dvou sylogismů…
epichlorhydrin
epichlorhydrin, Cl-CH2-CH-CH2, l-chlor-2,3-epoxypropan, 3-chlorpropylenoxid, bezbarvá jedovatá kapalina, t.v.…
epika
epika [řec. epikos - výpravný, dějový], zákl. lit. žánr. Protože se autor soustřeďuje na vyprávění děje a usiluje…
epikantus
epikantus [řec.], epicanthus - kožní řasa horního očního víčka, překrývající vnitřní oční koutek. Vyskytuje…
epikard
epikard [řec.], epicardium - lesklá blána přirostlá na povrch srdce.
