Abecední rejstřík: p…

Hesla 8401 - 8430 z 8450 nalezených

  • pyrolýza

    pyrolýza [řec.] a) tepelný rozklad anorg. i org. látek; b) petrochem. proces při němž se tepelně štěpí (při 750…

  • pyromanie

    pyromanie [řec.], psychická porucha charakterizovaná chorobnou touhou po zakládání požárů (žhářstvím). Odtud pyroman…

  • pyrometalurgie

    pyrometalurgie, hut. výr. kovů z rud při vysokých teplotách. Potřebné teplo se přivádí dodaným palivem (které…

  • pyrometr

    pyrometr, ardometr, žároměr - radiační teploměr určující např. teplotu nepřímo měřením elmag. záření vysílaného…

  • pyromorfit

    pyromorfit [řec.], zelený nebo hnědý, většinou sloupcovitý šesterečný nerost, fosforečnan olovnatý, obsahující…

  • Pyronema

    Pyronema [řec.], ohnivka - rod terčoplodých hub. Známo několik druhů. Pyronema omphalodea roste na lesních spáleništích…

  • pyrop

    pyrop [řec.], český granát - ohnivě červený krychlový nerost ze skupiny granátů, křemičitan hořečnato-hlinitý;…

  • pyropové štěrky

    pyropové štěrky, štěrky pleistocenního stáří obsahující pyrop, často polodrahokamové kvality (tzv. ceský granát).…

  • pyrotechnika

    pyrotechnika [-ny-] 1. obor zabývající se výr. a použitím zápalných a výbušných směsi pro destrukční,…

  • Pyrotheria

    Pyrotheria [-terija, řec.], .skupina vymřelých býložravých jihoamer. kopytníků, kteří se velikostí a jinými znaky…

  • pýrovník

    pýrovník, Elvmus - rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých. V ČR je pův. p. psi, Elymus caninus.

  • pyroxenit

    pyroxenit [-ny-, řec.], ultrabazická hlubinná hornina vyvřelá, obsahujíci hl. pyroxeny (různě zbarvené křemičitany…

  • pyroxilin

    viz nitrocelulosa

  • pyróza

    viz pálení žáhy

  • pyrradiometr

    pyrradiometr [-dy-], přístroj pro měření slunečního záření a dlouhovlnné radiace vyzařované zemským povrchem…

  • Pyrrha

    viz Deukalion a Pyrrha

  • pyrrhické tance

    pyrrhické tance, ve starověké Spartě a v Athénách zbrojné tance patrně krétského pův., znázorňující různé…

  • Pyrrhon

    Pyrrhon z Elidy, asi 360 - asi 270 př.n.l., řecký filozof; zakladatel ant. skepticismu. Účastník pochodu Alexandra Velikého,…

  • Pyrrhos

    Pyrrhos, asi 319 - 272 př.n.l., epirský král. Na trůn se dostal s pomocí Ptolemaia I. Sótéra. Načas ovládl i Makedonii.…

  • Pyrrhovo vítězství

    Pyrrhovo vítězství, podle epirského krále Pyrrhose (asi 319 - 272 př.n.l.). Pomáhal Tarentu v boji proti Římu, 279…

  • pyrrol

    pyrrol [řec. + arab.], C4H5N, heterocyklická org. slouč. Pyrrolové jádro je základem důl. přír. org.…

  • pyrrolidin

    pyrrolidin [-dý-, řec. + arab. + lat.], (CH2)4NH, heterocyklický amin, t.v. 88-89 °C. Používá se např.…

  • pyruvát

    pyruvát [řec. + lat.], sůl či ester pyrohroznové kys. CH3CCH, význ. intermediální slouč. metaboltsmu…

  • pyryliové soli

    pyryliové soli, heterocyklické slouč., jejichž kationtem je šestičlenný kyslíkatý aromatický kruh. Složitěji substituované…

  • pysk

    pysk1. anat. a) labium - u hmyzu součást ústního ústrojí; popř. otvoru ústního u savců; b)…

  • pyskaté

    pyskaté, Labiatae - st. ozn. čeledě rostlin; dnes správně hluchavkovité, Lamiaceae.

  • pyskounovití

    pyskounovití, Labridae - čeleď pestře zbarvených ryb z řádu ostnoploutvých. Mají jednu hřbetní ploutev a…

  • Pyskowice

    Pyskowice, m. v Polsku ve vojvodství Slaskie (dříve Katowice); 21 300 obyv. (2003) srov. 20 500 obyv. (1984). Prům. jemné…

  • Pyšely

    Pyšely, obec ve Středoc. kr., okr. Praha-východ; 1 137 obyv. (2001). Rekreační středisko a letovisko.

  • Pyšná princezna

    Pyšná princezna, česká filmová pohádka natočená 1952 Bořivojem Zemanem. Předlohou k filmu byla pohádka Boženy Němcové…