Abecední rejstřík: e…

Hesla 1501 - 1530 z 2456 nalezených

  • erbovní znamení

    erbovní znamení, obraz v poli heraldického štítu; tvoří jej buď geometrické členění pole (heroldské kusy), nebo…

  • erbovník

    erbovník [něm.], armoriál - 1. rukopisný svod znaků (erbů);2. od 16.st. ozn. držitele erbu ověřeného erbovní…

  • Ercilla

    Ercilla y Zúňiga [ersilja i suňi-] Alonso de, 7. 8. 1533 - 29. 11. 1594, špan. epický básník. 1555 odplul jako…

  • Erciyas dagi

    Erciyas dagi [erdžijas dáj], nejvyšší h. stř. Anatólie v Turecku; vyhaslá sopka vysoká 3 916 m n.m., zaledněná.…

  • Ercker ze Schreckenfelsu

    Ercker ze Schreckenfelsu [erkr šrek-zu] Lazar . kolem 1528 - 6. 1. 1594, horní a mincovní odborník pův. ze Saska;…

  • Ercolano

    Ercolano [-ko-], město v Itálii v kr. Campania v provincii Neapol; 55 800 obyv. (1977). Prům. potravinářský.

  • Ercole I.

    Ercole I. [-ko-] z rodu Este, 26. 10. 1431 - 25. 1. 1505, od 1471 vévoda modenský a ferrarský; ve spojení s papežem vedl…

  • Ercole III.

    Ercole III., 22. 11. 1727 - 14. 10. 1803, poslední mužský člen rodu Este; 1780-97 vévoda modenský. Ztratil vládu v důsledku…

  • Erd

    Erd, m. v Maďarsku v župě Pest na pravém břehu Dunaje; 40 000 obyv. (1980). Obytné m. na obvodě Budapešti.

  • Erdenedzú

    Erdenedzú, první buddhistický klášter v mongolské Chalše; 1586 zal. chánem Abatajem na pravém břehu řeky Orchon.…

  • Erdenet

    Erdenet, m. v sev. Mongolsku, pod ústřední správou v kraji Ohon; 68 310 obyv. (2000) srov. 40 500 obyv. (1984). Prům.…

  • Erdey-Grúz

    Erdey-Grúz [-dej] Tibor, 27. 10. 1902 - 16. 8. 1976, maď. fyz. chemik; prof. univ. v Budapešti, akad. a od 1970 prezident…

  • Erdmann

    Erdmann Benno, 30. 5. 1851 - 7. 1. 1921, něm. logik, filozof a psycholog; ve filoz. novokantovec, zastánce krajního…

  • Erdödyové

    Erdödyové [-dédy-], uh. magnátský rod pův. ze Sedmihradska. Vlastnil rozsáhlé majetky v Charvátsku a od 17.st. i na…

  • Erebuni

    Erebuni, starověké m. v jv. části Jerevanu; zal. v 8.st. př.n.l. jako pevnost, záhy význ. správní a hosp. centrum…

  • Erebus

    Erebus, činná sopka v Antarktidě na Rossově ostrově při pobřeží Viktoriiny země; 3 743 m n.m.

  • erekce

    erekce, erectio a) zool. ztopoření svalu vyplněním krevní lakuny. Vyskytuje se např. u mlžů, kde e. nohy…

  • Erekle II.

    Erekle II., lraklij II. - 18. 11. 1720 až 22. 1. 1798, gruzínský král; od 1744 král Kachetie, od 1762 kartlijsko-kachetinské…

  • erektofilní typ

    erektofilní typ, způsob olistění rostlin, při kterém čepele listů zaujímají šikmou polohu blízkou vertikální,…

  • erektor

    erektor [lat.], zařízení pro ukládání tybinků, ze kterých se montují prstence obezdívek tunelů kruhového průřezu.…

  • eremiál

    eremiál [řec.], souhrnné ozn. pro suché (aridní) biomy na Zemi s nepatrnou vegetací nebo zcela bez vegetace, tj. suché…

  • eremita

    eremita [řec.], poustevník.

  • Erenburg

    Erenburg Ilja Grigorjevič, 27. 1. 1891 až 31. 8. 1967, rus. prozaik, reportér, publicista a veř. prac.; 1908-17…

  • Eretria

    Eretria, ant. m. v Řecku na ostrově Euboii; mělo značný podíl na řec. kolonizaci, soupeřilo s nedalekou Chalkidou.…

  • Erfstadt

    Erfstadt [-štat], m. v SRN v Sev. Porýnsku-Vestfálsku; 43 000 obyvatel (1981). Prům. stroj., text., potr. E. vznikl 1969…

  • Erfurt město

    Erfurt, kr.m. v jz. NDR v úrodné Durynské pánvi; 210 000 obyv. (1980). Prům. stroj., jemné mech., el.tech., obuvnický,…

  • Erfurtský program

    Erfurtský program, program SPD přijatý na sjezdu v Erfurtu 1891. Na návrhu programu se podíleli A. Bebel, W. Liebknecht,…

  • erg

    erg [řec.] 1. fyz. zn. erg, jed. energie (práce) v absolutní soustavě CGS; l erg = 10-7 J;2.

  • ergastérion

    ergastérion [řec.], v ant. Řecku, na helénistickém Východě a poté ve vých. provinciích řím. říše a později…

  • ergastické útvary

    ergastické útvary [-ty-], součásti buňky tvořené zásobními (ergastickými) látkami; např. zrna glykogenu v živoč.…